THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to téměř jedenáct let, co jsme tu o švédských náladotvůrcích psali naposledy. A kolega Vidar už tenkrát nešetřil chválou. Ani já dnes šetřit nebudu. Gothenburgský zázrak stále pokračuje v sérii výborných desek a navíc se svou tvorbou zraje jak víno. Nedá se už zdaleka mluvit jen o postrocku. EF jsou mnohem více. Jejich tvorba je nyní mnohem filmovější a epičtější.
Současná tvář EF se pohybuje mezi alternativním indie rockem, scénickou hudbou a postrockem. Výrazové prostředky často obohacuje o zvuk žesťových nástrojů, klavíru nebo smyčců, případně používá sbory. Kapela má jeden hlavní ženský a jeden mužský vokál, který používá vlastně celkem sporadicky, ale v tom je možná to kouzlo. EF dokáží být pestří a to v obrovské škále. Od hutnějších pasáží se řvaným vokálem až po minimalistické poloakustické kompozice, které vás okouzlí svojí komorností a intimitou. To vše dokáže svázat se zajímavou melodikou stimulující fantazii. „We Salute You, You and You!“ je výjimečné. Možná i proto, že si s ním kapela dala na čas.
Od vydání předchozího alba „Vayu“ uplynulo více jak šest let. Důvody jsou prozaické. Tvorbu zpozdil fakt, že většina kapely založila rodiny a kytarista Daniel Öhman dlouho bojoval se zákeřnou nemocí. Když se dobře zaposloucháte, tak ono je to na albu i slyšet. Zvláštní smutek, touha žít i naděje. Kapela dokáže vykouzlit velmi širokou škálu emocí. Od těch posmutněle melancholických až po nadějeplné vize, ve kterých zlatě září žesťové linky.
V tom je ostatně velmi odlišná od kapel, ke kterým by se mohlo nabízet přirovnání. Mluvím hlavně o GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, kteří jsou ale o poznání méně přístupní a o dost temnější. EF jsou svojí vlastní cestou. Často působí uklidňujícím způsobem, jenž pro mě byl hlavně v předvánočních týdnech jakýmsi kotvištěm klidu. Jedno z rozhodně nejpůsobivějších epických alb roku 2022 vyšlo v prosinci.
Slovo "epický" nabírá s touto deskou nové významy.
8,5 / 10
1. Moments Of Momentum
2. Wolves, Obey!
3. Hymn Of...
4. Nio
5. Leuven
6. Apricity
7. Chambers
We Salute You, You and You! (2022)
V?a?yu (2016)
Delusions of Grandeur (2016)
Ceremonies (2013)
Mourning Golden Morning (2010)
I Am Responsible (2008)
Give Me Beauty... Or Give Me Death! (2006)
Datum vydání: Pátek, 4. listopadu 2022
Vydavatel: Pelagic Records
Stopáž: 44:01
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.